Archive for category: U14 Dívky

BŠ Praha – BA Karlovy Vary 74:48 (23:17, 15:11, 20:8, 16:12)

Soupeř přijel bez své nejlepší hráčky, což se na jejich hře výrazně podepsalo. Do utkání jsme nastoupili velice dobře a rychle jsme si vybudovali mírný bodový náskok. Náskok, který jsme stejně rychle nedisciplinovaností ztratili. V tomto modelu se tak odehrál celý první poločas. Ve třetí čtvrtině už jsme si vytvořený náskok dokázali podržet a nedovolili tak soupeři bodově se na nás dotáhnout.

BŠ Praha – DBaK 66:74 (14:19, 24:24, 18:14, 10:17)

Zmar.

Družstvo DBaK si přijelo své poslední utkání v sezóně užít. A užilo. Na hráčkách DBaK byla vidět radost ze hry, nasazení a snaha porvat se o výhru. Na nás bohužel nebylo k vidění nic z toho. Nemůžu říct, že bychom byli basketbalově horší, ale jakýkoliv neutrální míč získal soupeř a do každé naší nepřesné laxní přihrávky vletěla natěšená hráčka soupeře se snahou získat míč i za cenu faulu. My jsme na druhou stranu radši udělali krok zpět, aby nás případný kontakt moc nebolel. Soupeř hrál v obraně velice tvrdě a nepříjemně, my místo toho, abychom také přitvrdili, jsme zareagovali naprosto obráceně – přešli jsme do bezkontaktní hry v obraně. Dopustili jsme se pouhých 8 faulů za celý zápas… Nemůžeme prohrát vyrovnaný zápas a udělat pouze 2 fauly v každé čtvrtině. Soupeř si výhru jednoznačně zasloužil, my ne.

Na jednu stranu holky chápu. O nic nám nešlo, postup na MČR jsme měli už jistý z druhého místa. Sezóna už je také dlouhá, navíc většina holek hraje každý víkend. Zranění hráčky v zápase také na morálce nepřidá. Nicméně mi prostě nepřijde v pořádku, že třináctileté holky hrají jen když o něco jde, a ne pro zábavu.

ŠBK Parker-Hannifin Sadská – BŠ Praha 73:44 (21:4, 14:17, 22:15, 16:8)

V sobotu nás čekal neporažený tým letošní sezóny. Zápasy se Sadskou vždy slibují rychlý, pohledný a kvalitní basketbal, bohužel nás v týdnu před utkáním postihlo několik výrazných zásahů do sestavy a my tak dorazili pouze v 8 lidech. Navíc jednou z hráček byla Martina se zraněným kotníkem, která neplánovaně doplnila sestavu, abychom splnili minimální počet hráček.

Kromě první čtvrtiny, ve které jsme naprosto vyhořeli, jsme pro Sadskou byli důstojným soupeřem. Bohužel fyzická náročnost zápasu a nemožnost střídat nás vždy dohnaly na konci každé čtvrtiny, Sadská tohoto úpadku využila a v posledních dvou minutách jednotlivých úseků pokaždé bodově odskočila.

Líbil se mi nastavený metr rozhodčích, kteří nechávali tvrdší hru tělem a obranu za pomoci jedné ruky na hráči (v případě dobrého postavení nohou) bez povšimnutí, jakmile ale hráčka byla pozdě nohama nebo při použití obou rukou v obraně se pískal faul.

Sokol Horní Počernice – BŠ Praha 51:43 (20:8, 4:15, 17:12, 10:8)

Po náročné sobotě nás čekala ještě náročnější neděle. Ne, že by soupeř víc běhal nebo tvrději bránil, ale vzhledem k nakumulované únavě bylo naprosto jasné, že zápas v Počernicích bude především o vůli.

Vstup do utkání jsme zvládli podobně jako v sobotu, nezvládli. Nebyli jsme schopni se rozeběhnout, zahrát 1na1, ale především jsme naprosto propadali v obraně – žádná výpomoc, nulové řešení clon a neexistující obranné odstavování dostali už po první čtvrtině našeho soupeře do dvouciferného vedení. Naštěstí jsme se dokázali výrazně zlepšenou obranou ve druhé čtvrtině dostat zpět do zápasu.

V druhém poločasu na nás začal být znatelný nedostatek sil, ne že bychom hráli celkově špatně, ale v naší obraně se vždy jednou za čas objevila až neuvěřitelná díra, kterou soupeř jednoduše využil a nám tak sebral část už tak docházejících sil.

Utkání se dostalo do koncovky, kterou jsme útočně nezvládli. Nicméně jsme si v obraně dokázali podržet prohru pod 11 bodů, a tedy vzájemné skóre s Počernicemi máme lepší.

O výkonu rozhodčích vypovídá délka utkání. Vybralo se všech 10 time-outů, čerpalo se plných 15min poločasu a 2x2min přestávky mezi čtvrtinami. Navíc vzhledem k našemu počtu jsme na hřiště ani jednou nespěchali. Nechápu tedy, jak mohl zápas trvat pouze 90min… Víceméně chápu, nepískalo se nic – rozhodčí utkání pojali stylem „rychlý konec, rychlé peníze, rychle pryč“. Druhý rozhodčí se chvilku snažil, i byl schopný komunikovat nebo přiznat chybu, ale později se přizpůsobil a také nepískl nic. A to tam bylo z obou stran až neodpustitelné množství faulů rukama nebo kroky při každém druhém převzetí míče. O neoprávněné technické chybě (bez jakéhokoliv upozornění) nebo o třech neodpískaných nesportovních faulech (2 naše, 1 soupeřův) se rozepisovat nebudu.

S ohlédnutím na uplynulý týden musím bohužel konstatovat, že jsem se trenérsky dopustil několika chyb, které ovlivnili průběh obou zápasů a pravděpodobně i rozhodli o nedělní prohře.

Prvotní problém byl v přetížení hráček, které odehráli v pátek odložený zápas se Slovankou, pak v sobotu utkání za U15 s Děčínem, v neděli přejížděli na regionální výběry, kde odtrénovali 3 náročné tréninky a pak se normálně zapojili do tréninkového procesu. Pět hráček absolvovalo výše zmíněné, z těchto pěti si v tomto týdnu jedna zranila kotník, jedna sval a jedna onemocněla.

Druhým problémem bylo rozdělení pětek. Oba zápasy jsme prohráli výrazným rozdílem v první čtvrtině. Situace, ze které jsem se mohl poučit, ale na neděli nepoučil.

Pro rodiče našich hráček, dejte prosím přečíst posledních několik vět Vašim dcerám, některé totiž mají pocit, že chyby dělají pouze ony samy.

Závěrem bych rád poděkoval Martině. I s bolavým kotníkem nenechala ostatní hráčky ve štychu a v obou zápasech nastoupila v prvním poločasu. Díky ní jsme tak nemuseli hrát ve 4, což ulevilo ostatním hráčkám už v tak náročném víkendu.

V oslabené sestavě jsme o víkendu odjeli do Plzně a Karlových Varů. V obou městech jsme se setkali s hodně odstoupenou obranou, kdy jedna hráčka neopouštěla vymezené území. V útoku byla hra obou soupeřů postavená na kombinaci pick&roll, kterou ještě neumíme v kategorii U14 kvalitně bránit, což nám v kombinaci s výrazně zataženou obranou soupeře činilo po celý víkend značné problémy.

DBaK – BŠ Praha 68:54 (13:17, 20:8, 13:15, 22:14)

V sobotu jsme zavítali do Plzně na zápas proti DBaK, který nám jako soupeř dlouhodobě nevyhovuje. Ve stísněné tělocvičně, kde je rohová trojka minimálně o metr blíže, než by bylo přijatelné, jsme předvedli velice špatný výkon.

Začátek zápasu patřil nám, když jsme dokázali ubránit a potrestat rychlým protiútokem. Bohužel po obdržení několik košů v řadě, se naše hra naprosto sesypala a vzpamatovala se až necelou minutu do konce – to bylo už bohužel dávno po zápase.

Nemůžu říct, že by byl soupeř po basketbalové stránce lepší než my. Co ale můžu s naprostou jistotou tvrdit je fakt, že hráčky DBaK hrály s mnohem větší chutí a zápalem než my, což v kombinaci s naší neschopností odstavit vyšší hráčky soupeře z vymezeného území udávalo jasný směr hry. Z naší strany zasloužená prohra, ze strany DBaK zasloužená výhra. Doufám jen, že se z našich chyb poučíme do dalších zápasů.

Poznámka k rozhodčím: Poznámka není tolik (vlastně vůbec) k rozhodčím jako spíše k tomu, kdo rozhodčí deleguje. Není ideální, aby na utkání extraligy U14 byl delegován jako rozhodčí někdo, kdo jako trenér vede družstvo stejné soutěže. Vždyť za 14 dní hrajeme proti tomu týmu dva zápasy. Já vím, že tato rozhodčí/trenérka bude pískat podle nejlepšího uvážení a že rozhodně nikoho nebude úmyslně poškozovat nebo vyzdvihovat, nicméně se vždy může najít člověk (a dost často najde), který to neví, čímž se pak akorát zadělává na zbytečný konflikt. Oba rozhodčí ale utkání zvládli na výbornou (od obou týmů hodnoceni zaslouženě známkou 1).

Lokomotiva Karlovy Vary – BŠ Praha 54:68 (16:12, 7:30, 17:11, 14:15)

Nedělní utkání ve Varech jsme nezačali úplně ideálně. Za stavu 12:3 jsme se šli zklidnit na náš první time-out. Do té doby jsme měli volné pozice, jak z pod koše, tak ze střední vzdálenosti, ale prostě jsme nebyli schopni trefit koš. Těší mě, že i přes naprostou zakončovací impotenci, jsme nepovolili v nasazení a snaze hrát na koš. Díky této naší agresivní snaze do zakončení byl soupeř nucen faulovat a my se tak přesouvali na trestné hody, které nás bodově držely nad vodou. V druhé čtvrtině, kde soupeři chyběly 2 nejdůležitější hráčky. Nejlepší hráčka soupeři chyběla v rozehrávce a v jistotě na útočné polovině – díky tomu jsme mohli mnohem více přitlačit a zariskovat v obraně, čímž jsme získali dost míčů a byli tak schopni přenést tlak zápasu na soupeře. Zároveň ale chyběla podkošová hráčka soupeře (tzv. brankář), jejíž nepřítomnost ve vymezeném území byla pro náš postupný útok osvěžující skutečností. Čtvrtinu jsme vyhráli o 23 bodů a rozhodli tak i o výsledku celého zápasu. V druhé půli se soupeř několikrát pokusil dotáhnout, ale naštěstí pro nás jsme dokázali udržet kontrolu nad utkáním a z vyhroceného zápasu (vyhroceného především jedním fanouškem domácího celku) jsme vyšli jako vítězové.

Retrospektivně zamrzí chování některých rodičů/fanoušků domácího celku, které kazilo jinak poměrně kvalitní utkání. Bohužel i stolek podlehl atmosféře „vyhraj za každou cenu“ a třeba v momentech, kdy se na nás soupeř dotahoval, zastavoval čas po koši apod. Je to škoda, protože utkání mělo náboj i úroveň, ale po této zkušenosti člověk těžko pohlíží na upsání 4 bodů jako na náhodu (podle zápisu máme 55 bodů a dáváme koš -> podle zápisu se dostáváme na 53 místo 57).

Za víkend jsme odehráli dvě naprosto rozdílná utkání. Rozdílná především naším přístupem. Obecně bych náš problém charakterizoval tím, že naše hráčky si dokáží až moc dobře uvědomovat i naprosto nejmenší chybu, kterou udělají (a je jasné, že v této kategorii jich udělají mnoho). Už ale nezvládají nebo nechtějí uvědomovat si činnosti, které dělají správně. V tom byl také rozdíl jednotlivých zápasů. V sobotu si všechny hráčky uvědomovaly všechny chyby, zatímco v neděli se všechny soustředily spíše na pozitivní stránku hry.