Mistrovství
české republiky v kategorii U14 se letos odehrálo v Hradci Králové.
Z extraligy se nám podařilo kvalifikovat se z druhého místa a ve
skupině nás čekal domácí Hradec (z 1. místa), KP Brno (ze 3. místa) a Horní
Počernice (ze 4. místa).
Na turnaj jsme
odjeli společně rovnou ze středečního tréninku, v klidu se ubytovali a
druhý den jsme již byli připraveni na dopolední zápas. Nevyužili jsme
pořadateli nabídnuté ubytování vzdálené přes 20min chůze a se společnými
záchody na chodbě. Místo toho se nám podařilo zařídit si ubytování výrazně
bližší, kvalitnější a v podobné cenové kategorii. Jedli jsme v blízké
restauraci přímo na náměstí a na kvalitu si rozhodně nemůžeme stěžovat, naopak.
Rád bych poděkoval Enisovi a dalším, kteří pomohli se zajištěním ubytování a
stravování, protože si nedokážu představit, že by jedno z toho mohlo být
na vyšší úrovni.
BŠ Praha – KP Brno 61:43 (11:6, 19:17, 16:8, 15:12)
V prvním
utkání byla vidět na obou týmech velká nervozita, která se projevila především
v (ne)přesnosti zakončování. V obraně jsme ale dostávali soupeřky pod
velký tlak, což je stálo hodně energie. Únava se na hráčkách Brna začala
projevovat ve třetí čtvrtině, kde jsme získali náskok a udrželi ho až do konce
zápasu. Upřímně si myslím, že tento zápas vyčerpal Brňanky, protože další
zápasy už určitě nehrály s takovým nasazením jako proti nám a všechny
další zápasy ve skupině prohrály. My jsme si ale připsali důležitou výhru na
MČR.
Sokol Nilfisk Hradec Králové – BŠ Praha 71:40 (13:10, 26:7, 20:7, 12:16)
Druhý zápas
dne proti favorizovanému domácímu celku není úplně potřeba popisovat, stačí se
podívat na skóre jednotlivých čtvrtin. První čtvrtinu jsme předváděli výborný
basketbal a soupeři šlapali na paty. Bohužel v dalších dvou dějstvích
přišel z naší strany naprostý herní kolaps a bylo po zápase.
V poslední čtvrtině už soupeř hodně střídal, což nám dovolilo vrátit se
znovu do zápasu (z pohledu estetiky, nikoliv skóre). Utrpěli jsme tedy
zaslouženou prohru a naše koncentrace se začala upírat na poslední utkání ve
skupině s Počernicemi o postup do semifinále.
BŠ Praha – Sokol Horní Počernice 72:49 (14:19, 24:8, 15:12, 19:10)
V pátečním
střetu o postup do semifinále nás čekal nám známý tým Horních Počernic se svojí
odstoupenou pasivní obranou. Vstup do zápasu patřil jednoznačně našemu soupeři.
Počernice hrály s větší chutí, nasazením a elánem, čímž si v první
čtvrtině vybudovaly dvouciferné vedení. Vedení se nám naštěstí podařilo závěrem
čtvrtiny stáhnout na 5 bodů. Od druhé čtvrtiny jsme už konečně začali hrát náš basket,
dotáhli rozdíl ve skóre a v poločase jsme odcházeli do šaten s 11
bodovým vedením. Druhý poločas se nám podařilo vedení udržet a v poslední
čtvrtině jsme dokonce navýšili na konečných 23 bodů. V utkání jsme
vstřelili více trojek (10) než trestných hodů (8), zajímavé je, že na trojkách
se podílelo 8 hráček.
ŠBK Parker-Hannifin Sadská– BŠ Praha 82:68 (15:15, 10:23, 28:9, 29:21)
V semifinále
nás čekaly vosy ze Sadské, soupeř, který nás poslední 3 roky na mistrovstvích
vždy vyřadil. Soupeřek jsme se ale nezalekli a po výborném výkonu v prvním
poločasu jsme odcházeli do šaten s 13 bodovým vedením. Bohužel vedení jsme
ztratili hned ve třetí čtvrtině, kde jsme předvedli více než žalostný výkon a
do posledního dějství jsme šli dokonce s 6 bodovým mankem. V poslední
čtvrtině jsme se ještě několikrát pokusili o obrat, ale soupeř si už vedení
pohlídal a my tedy spadli do bojů o 3.místo.
Může se
zdát, že nás porazila hráčka soupeře Paurová, která v zápase vstřelila 34
bodů (navíc s velice dobrou úspěšností). Z mého pohledu to tak úplně
není, 30 bodů od nejlepší hráčky jsme čekali, problém byl bohužel ve 20 bodech
(a 8 útočných doskocích) Holé a 15 bodech Frankové. V tomto utkání nám
nefungovala slabá strana v posunu pod pomáhající hráčku a díky tomu i
braní na záda – po poměrně slušné obraně se nám tedy opakovaně stávalo, že jsme
obdrželi koš od volné hráčky z pod koše, to nám zlomilo vaz. Nicméně jako
obvykle se Sadskou se hrál velice pohledný basketbal od začátku do konce.
BA Sparta – BŠ Praha 70:69 (21:16, 12:17, 24:14, 7:17, 6:5)
Vstup do
zápasu se nám úplně nevydařil a od začátku jsme doháněli nepatrné vedení
soupeře. V poločasu odcházeli oba celky do šaten za vyrovnaného stavu. Ve
třetí čtvrtině se nám naše hra opět lehce rozbourala a soupeř si tak vybudoval
10 bodové vedení. V poslední čtvrtině jsme dokázali soupeřovo vedení
dotáhnou a získat míč posledních 14 vteřin do konce za vyrovnaného stavu.
Rozhodli jsme se podržet míč a hrát na poslední střelu, která se bohužel
nekonala, protože jsme se dopustili ztráty z driblinku a zápas se tak
dostal do prodloužení.
V prodloužení
se nám povedlo hned v prvních deseti vteřinách skórovat, Sparta ale
okamžitě odpověděla. Další 3 minuty se nic moc nestalo. Následně se nám
podařilo opět skórovat, ale Sparta znovu hned odpověděla, tentokrát formou dvou
trestných hodů. Následovala série 4 našich trestných hodů, ze kterých jsme byli
úspěšní pouze v jednom případě, Sparta doskočila míč a z protiútoku
skórovala. Nám už se nepodařilo míč dopravit do koše, a tak jsme po velkém boji
podlehly Spartě o bod v prodloužení. Škoda.
Utkání o
bronzovou medaili ale nabídlo výbornou diváckou kulisu, rychlý a pohledný
basketbal, vyrovnanou koncovku, prodloužení, a to vše ve skvělé atmosféře. Co
více bychom si mohli od vrcholu sezóny přát. Samozřejmě přijít o medaili vždy
zamrzí, a navíc po takto vyrovnaném zápase, nicméně teď je potřeba posbírat
nabyté zkušenosti a příští sezónu je zúročit.
Rád bych
poděkoval všem hráčkám (mladším i starším), rodičům a vlastně všem, kteří
přijeli podpořit naše holky. Vytvořili jste výbornou atmosféru, ve které byla
radost hrát.
Hodnocení turnaje
Turnaj
proběhl bez většího incidentu. Před každým zápasem probíhalo představování
hráček a po zápase vyhlášení nejlepší hráčky z každého týmu. Cenou pro
nejlepší hráčku byl opět sprchový gel. V půlce turnaje proběhly
dovednostní soutěže, které byly velice špatně zorganizované. Trojky proběhly
poměrně bez problémů. Driblinkový slalom ale vyhrála hráčka, která se po
vypadnutí míčů ani jednou nevrátila na původní místo, čímž získala výhodu,
která ji posunula k výhře. Největší problémy ale nastaly při trestných
hodech, kdy se první 4 kola opakovaly, kvůli zmatkům v počítání
jednotlivých hráček (otočené skóre), což by ale nebyl největší problém. Jako
velkou nespravedlnost vnímám (a podle ohlasů i většina přítomných) co se stalo
Martině Šalkovičové ze Sparty. Vyhrála první kolo, které se ale opakovalo.
Vyhrála tedy znovu a na semifinále zavolali pořadatelé její poraženou soupeřku…
Hodnocení rozhodčích
Upřímně
řečeno se mi celkově nelíbila práce rozhodčích. Problém nevidím
v jednotlivých rozhodnutí, ale v naprosté nekonzistenci. Prakticky po
celou dobu turnaje nikdo z hráček a trenérů netušil, co vlastně faul je a
co není. Kroky se také moc nepískaly. Musím ale pochválit, že si rozhodčí
poměrně dobře dávali pozor na útočné fauly ve clonách.
Závěrem
Na turnaj
jsme přijeli s cílem předvádět atraktivní, rychlý basketbal a turnaj si
užít, což se nám beze zbytku podařilo. Každý zápas, co jsme hráli, jsme podle
mého předvedli výborný výkon a dobře tak prezentovali klub Basketbalovou Školu
Praha. Chybělo nám málo a mohli jsme hrát o zlato, chybělo ještě méně a mohli
jsme mít bronz, bohužel se nám nepoštěstilo a odvážíme si „pouze“ čtvrté místo.
Nabrali jsme ale spoustu zkušeností, které 100% (nejen) příští sezónu zúročíme.
Z individuálních
ocenění si Mariana Přibylová odváží cennou účast v All-stars pětce celého
turnaje a Aneta Skoumalová si při soutěžích dokázala vystřílet v trojkách
druhé místo.
Rád bych
poděkoval hráčkám, které na turnaji fungovaly naprosto bez problémů,
realizačnímu týmu (Enisovi a Markétě) za výbornou práci v zápasech i mimo
ně, a všem fanouškům, kteří nás přijeli podpořit přímo do Hradce nebo alespoň
drželi palce u počítačů. Zvláštní poděkování patří rodičům, kteří hráčky
podporují po celý rok a bez kterých by holky už basket dávno nehrály. Děkuji
Vám všem.
