Chlapci U13 – Na NF 4. místo, ale pro někoho s cenou zlata

Naši chlapci U13 absolvovali od soboty 5.5. do pondělí 7.5. Národní finále v Praze, které jsme pořádali jako klub my. Sice jsme v Pražském přeboru skončili až na 3.místě, ale díky pořadatelství jsme měli jistou účast v turnaji a kvůli tomu jsme i tak přistoupili k přípravě, která trvala dlouhých 6 měsíců. 6 měsíců jsme se snažili trénovat 4x týdně, někdy i o víkendech a nebo státních svátcích. My trenéři jsme si dali za úkol neudělat na domácím mistrovství ostudu. Možná byla příprava místy tvrdá, spoustu kluků ji nechtěla ze začátku akceptovat a i spoustu rodičů k tomu mělo hodně výhrad. Co si budeme nalhávat, na kluky se přitlačilo takovým způsobem, že jsme v tu chvíli já a Aleš nebyli zrovna oblíbenými trenéry. Ano, kluky to první polovinu přípravy bolelo, ale výsledek stojí za to! A jaký že? 

My ve skupině narazili na Sršně z Písku a družstvo z Litomyšle. V prvním zápase proti sršňům jsme se prali s agresivní obranou soupeře, ale s takovou, jakou po klucích vyžadujeme i my. Dlouhou dobu byl zápas vyrovnaný, to až v druhém poločase přišel zvrat, kdy po několika ziscích a následně zahrání rychlého protiútoku jsme píseckým utekli rozdílem třídy. Nutno podotknout, že soupeři chyběl Josef Svoboda, který v tu chvíli se zrovna vracel z kempu junior NBA a je důležitým hráčem Písku, proto jsme to měli o to snazší.  Jeden důležitý krok ke čtvrtfinále jsme udělali, ale museli jsme udělat i ten druhý, a to porazit Litomyšl i kvůli lepšímu nasazení do playoff turnaje. 

V zápase s Litomyšlí bylo důležité ubránit jejich stěžejní hráče a to Bohdana Slawische a Michala Bílka. A tento úkol kluci dokázali naplnit neskutečně. Od začátku zápasu jsme byli my tím družstvem, které udávalo tempo hry. My jsme donutili soupeře hrát hru naší a i díky tomu jsme si už do poločasu vymanili dobrý náskok do poločasu druhého. Vždy když kluci nějakým způsobem zaváhali a udělali hloupou chybu, ze které jsme obdrželi koš, tak jsme na útočné polovině tuto chybu napravili. Důležité bylo i to, že Bohdana Slawische, nejvyššího hráče soupeře jsme pustili do hry až 3 minuty před koncem a to bylo pro Litomyšl pozdě. Takže cesta do čtvrtfinále vedla z prvního místa ve skupině a osud nám přidělil pro souboj o semifinále BA Spartu. 

V neděli dopoledne nás čekal známý soupeř, soupeř který nás v sezoně dvakrát deklasoval a jednou jsme odešli ze vzájemného zápasu jako vítězové. BA Sparta, která pro nás hraje velmi nepříjemný styl obrany. Na který jsme se sice kluky snažili připravit, ale vždy to je jen o hlavách jestli to zvládnou aplikovat. Zápas probíhal ve stylu nahoru a dolů, naštěstí se nám podařilo ve druhé čtvrtině o pár bodů odskočit. Výborně jsme se popasovali se zdvojováním Sparty, kde většinou náš hráč byl úplně volný pod košem, kterého jsme našli přihrávkou a zdvojení tím potrestali. Malé vedení jsme udržovali do konce zápasu, kdy jsme chvíli odskočili na 10 bodů a více a za malou chvíli jsme bohužel byli zase na dvou bodech. Velmi nervózní utkání, ve kterém jsme ale měli více štěstí my. Po výhře 64:60 v nás propukla neskutečná radost, že jsme se probojovali mezi nejlepší 4 týmy turnaje. 

Ještě ten den v podvečer jsme změřili síly s NH Ostravou v semifinále. Nastoupili proti nám technicky výborně vybavení kluci, ale my se nechtěli nechat zahanbit. Dokonce si naši kluci věřili na to, že Ostravu potrápíme a že do toho dáme všechno. Bohužel si myslím, že nás zápas se Spartou stál hodně sil a to se v tomto zápase projevilo. Už v poločase jsme prohrávali o 20 bodů a my neměli ten správný tah to zvrátit. Ostrava v tuto chvíli byla prostě lepší. To ale nevadí, i boj o 3. místo je krásný počin. 

V pondělí dopoledne jsme vlítli do boje o bronzové medaile a to se Slunetou Ústí nad Labem. V první čtvrtině to bylo velké trápení. My se nějak nemohli dostat do tempa, které jsme celý turnaj předváděli, ale taky jsme hráli 5. zápas na turnaji. To druhá pětice za to vzala jiným způsobem. Slunetu jsme začali přehrávat rychlým protiútokem a hrou 1na1. V poločase jsme tak odcházeli do šatny s 12 bodovým náskokem. Všichni jsme věřili tomu, že to vyjde. že už se nemůže nic stát. Bohužel my jsme přestali hrát a to jak pětka první, tak druhá. Najednou jako by jsme se báli tu medaili získat. Zápas se dohrával za vyrovnaného stavu ve skóre, kdy Sluneta tentokrát měla o něco víc štěstí. Kdy 3 vteřiny před koncem střílela dva trestné hody a oba proměnila. My už neměli timeout a vyhazovali zpoza koncové čáry. Následovalo vyhození k půlce na Jonyho Merxbauera, který vypálil od půlky na koš a byl faulován!!! Následovali 3 trestné hody, ale bohužel proměnil jen jeden z nich a my tak o bod prohráli utkání o bronz. Jonymu určitě nemáme co vyčítat. Bylo spoustu jiných momentů, které o naší prohře rozhodli. Kluci po zápase byli smutní a uronili spoustu slz, ale i tak jsem na ně neskutečně pyšný. Obětovali tomuto turnaji spoustu sil, času a odříkání a 4. místo je úspěchem úžasným!!! A věřím, že nás tato porážka posune zase o krok dál a příště budeme my tím týmem, kam se štěstěna přikloní. 

Nebudu jmenovat jednotlivce, protože jsme jeden tým. Každý měl na turnaji světlé chvilky, ale i špatné. Ale vždycky jsme všichni stáli za sebou, ať na hřišti nebo na lavičce. Nehrajeme každý sám za sebe, ale pro tým, pro Tygry Praha a takto tento turnaj rozhodně bylo. A já všem moc DĚKUJI!

KLUKŮM, RODIČŮM, PETŘE, ALEŠOVI a VŠEM POMOCNÍKŮM, KTEŘÍ NA NF POMOHLI JAKÝMKOLIV ZPŮSOBEM! 

 

Lukáš Celina

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *