Dívky U15 – nepříjemný zážitek ze Sadské

Basketbal Sokol Horní Počernice – BŠ Praha 42:53 (9:13, 10:8, 10:17, 13:15)

Sobotní utkání začalo úsměvným představováním obou týmů, které trvalo zhruba snad 10 minut. Během této doby obě rozcvičená družstva stála a tuhla…

Od začátku do konce zápasu se hrál velice rychlý, ale bohužel ne moc pohledný basketbal. Soupeř hodně vypomáhal na najíždějící hráčky a nechával nás střílet a my jsme hráli až neuvěřitelně hloupě. Vůbec jsme neměnili tempo hry, špatně jsme volili střelecké pozice a naivně jsme najížděli vždy tam, kde na nás čekala další vypomáhající hráčky (popřípadě hráčky).

V utkání jsme sice zvítězili, ale dobrý pocit z předvedené hry není na místě.

ŠBK Parker-Hannifin Sadská – BŠ Praha 59:70 (12:11, 12:26, 13:15, 22:18)

Nejprve bych doporučil k přečtení článek na stránkách Sadské. Jedná se o velice povedenou pohádku o zlém týmu z Jenče, který se nesportovní cestou nestydí udělat pro vítězství všechno, a o statečných hráčkách ze Sadské, které i při nemoci dokázaly utkání odehrát (dokonce i v průběhu smrkaly do kapesníku!!!). Jak to ale bylo skutečně?

Abych vysvětlil situaci pro nezasvěcené. Ve středu se na nás obrátila Sadská s prosbou o přeložení utkání kvůli nemocem. Překládání zápasů nemám rád, sebere to trénink, hráčky nejsou tak soustředěné (jedou ze školy rovnou na zápas) a utkání hraná přes týden zpravidla úroveň nemají. O nadcházejících jarních prázdninách a reprezentačních srazech ani nemluvím. Vedení Sadské jsme tedy odpověděli, že s odkladem nesouhlasíme. V tu chvíli začala situace podobná tomu, když rozmazlenému dítěti nedáte to, co chce – začne křičet a kopat kolem sebe. Ze Sadské přišel okamžitě mail o našem nesportovním přístupu, že u nás se fair play očekávat nedá a že tedy tým doplní o kategorii U13 (proč U13, když Sadské U14 hrají extraligu??) atd. atd. Ještě stále nechápu, jestli bylo potřeba nás urážet jenom kvůli tomu, že jsme chtěli hrát v řádném termínu. Nevadí, zkusil jsem ještě odepsat a vysvětlit naší situaci plus jsem zmínil, že Sadská má na soupisce 18 hráček. Odpovědí byla už pouze sarkasmem nasáklá zpráva o kolegialitě. Tolik tedy k situaci, která předcházela.

Po příjezdu do Sadské byla cítit velice nepřátelská atmosféra. Lidé, se kterými se už nějakou dobu znám, pomalu ani nepozdravili. Situace „máme zraněné a nemocné hráčky, utkání nezvládneme odehrát“ znamenala, že z 9 hráček, které mají za Sadskou odehráno nejvíce zápasů, bylo přítomných 7, samozřejmě Paurová jako jedna z nejlepších hráček v ročníku chyběla. Sobotní zápas se Spartou Sadská odložila o 5 dní. Doba potřebná na vyléčení nemocných a zraněných nebo doba na návrat Paurové z jarních prázdnin? Další otázka, jestli přeložení zápasů je v duchu fair play i pro Počernice, které odehrály náročný zápas v sobotu s námi a v neděli prohráli ve vyrovnané koncovce o bod se Spartou (která měla v sobotu volno).

Utkání začalo bez incidentu, v prvním poločase všichni svoje emoce ještě dokázali zvládnout. Ve druhém poločase ale došlo k tvrdšímu kontaktu dvou hráček (z mého pohledu i pohledu rozhodčích se jednalo o korektní hru), v ten moment začal soupeřův trenér křičet přímo na mě a na naše hráčky… Dobrý, chápu, člověk na zápase emoce neudrží, po utkání ale si všichni podají ruce a život jde dál. Trenér Sadské mi po utkání odmítl podat ruku a jako bonus přidal hned několik urážek k mojí osobě (ta pohádka o nesportovním týmu z Jenče se nám začíná trošku vybarvovat, že?) a od stolku jsem byl ujištěn, že až budeme hrát u nás, budou mít rodiče Sadské za úkol křičet na náš stolek (protože 1x za celý zápas se někdo z našich rodičů dožadoval připsání bodů na tabuli)…

Sadská nakonec ukázala všechno, z čehož nás před tím (a vlastně i po tom) obvinila. Komu jde jen o výsledek, demonstrovala Sadská zalezením do zónové obrany, která je v této kategorii proti rozvoji hráček. Sportovní chování jako podat si po zápase ruku bylo ze strany trenéra Sadské smeteno ze stolu.

Velká pochvala patří hráčkám (všem hráčkám). Hrál se výborný basketbal na obou stranách a hráčky si nedaly nic zadarmo. Nedaly si nic zadarmo, souboje bolely, ale po zápase si bez záště podaly ruce. Rád bych také pochválil i místní rodiče, kteří se nenechali strhnout k nenávisti a pro hráčky vytvořili skvělou sportovní atmosféru.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *